Je sobota 24.řáří 2016 a jsme na cestě už druhý den. Odjíždíme z Oseku kde jsme od pátku a vyrážíme směr Drážďany. Kde se o kousek dál nachází lom HORKA.
Takže hurá směr Německo navigace ukazuje že nejblíže přes Cínovec tak snad to ukazuje správně a jedééém. Za nějaké necelé dvě hodinky jsme na místě. Penzion ne hned na kraji u vjezdu. Jdeme se se ohlásit správci . Paní správkyně nám vše ochotně ukazuje a provádí nás areálem. Mají to tu opravdu moc dobře vybavené. Lednice je samozřejmostí a k dispozici je veškeré nádobí a sporák s troubou. A tu jak jsme viděli už máme v plánu využít. Máme sebou pečené kuřátko a kolínka no to bude mňamka.
Opravdu moc pěkné místo jen škoda že od nás ze západu je to sem tak trošku z ruky.
Po ubytování jdeme poprvé do vody okolo 12 hodiny. Voda jak křišťál i ve 30m je vidět bez baterky a to je nádhera. O rybičkách to sice moc není ale ta čistota je parádní . Lom je o velikosti cca polovina Rotavy takže se dá obeplavat docela dost dobře. Jen atrakce jsou rozmístěny docela hluboko takže tu zle nasbírat i slušné deko, jak se přesvědčil Péťa Marek který při prvním ponoru nasbíral asi 12 minut. Což mu pobyt pod vodou dosti prodloužilo. Já s Láďou Račákem už dávno z vody a Péťa stále nikde vyhlížím ho z plošiny a pořád nic. Už jsem myslel že jsme -1 kus a po nějaké čtvrt hodince Péťa leze z vody s 20 bary ve flašce.Seděl pomalu 15 minut v 5m a čekal a čekal. My Láďa a Vláďa popíjely rumíček a ohřívaly v troubě pečená kuřecí stehýnka na posilněnou.
Mimochodem při svlékání se mi podařilo utrhnout manžetu na rukávu. Naštěstí jsem s touhle eventualitou počítal a prozřetelně jsem si sebou vzal náhradní polosuchý neopren. Odpoledne dáváme odpočinek do vody se chystáme až okolo sedmé hodiny večer. Já se probouzím v půl sedmé a Láďa Račák je už prytč. Je mi jasné že je už ve vodě. Večerní ponor dávám tedy částečně s Péťou Markem a částečně solo. Stejně se ve vodě nakonec ztratíme jeden druhému. Do vody lezeme po sedmé hodině a už je docela šero. Na schodech z vody nechávám svítit jednu svítilnu pro orientaci zpět a sebou si beru jen světlo na kameře. To svítí až až to mi bude bohatě stačit. Tentokrát jdeme po pravé straně lomu. Cestou v 17 metrech narážíme na tři žraloky hlídkující u skalní stěny. Pak potkáváme myšáka sedícího na skalním převisu a pak už jdu solo. Peťa se motá stále někde dole a já to beru okolo 10-15m podél stěny. Dostávám se do spleti stromů vypadá to moc hezky jen bych si představoval v každém aby seděla štika. Ale to se neděje mimo okounů co posedávají po stěnách lomu nikde ani rybička.
Po 40 minutách to pomalu točím zpět. Nějak jsem se v těch stromech zatoulal a abych našel cestu zpět musel jsem se dvakrát vynořit abych vůbec zjistil kdepak to jsem. Byl jsem až v druhé zátoce až cestou zpět potkávám řadu světel v různých hloubkách potápěčů jak lidí na náměstí ale nic se nekalí prostě paráda.
Po hodince chci lézt z vody ale kamera se mi vysmekla a padá do hlubin i se zapnutým světlem. Naštěstí se to stalo u plošiny vypouštím křídlo a padám za ní. A než se k ní dostanu má jí v ruce Péťa Marek který tam jen tak sedí a čeká a čeká zase dekompresní zastávka nějakých 15 minut. Já jdu z vody a ten tam sedí a sedí. Já se stačím převlíct pověsit vše na sušák a Péťa teprve dochází. Láďa Račák už je z vody déle tak chystá v troubě dvě pečená kolínka. Pivíčka a rum je vychlazený a hostina může začít. Do postele se dostáváme až okolo půlnoci .
Ráno okolo osmé vstáváme a jde se dělat snídaně a pak vyrazíme směr západní čechy. Bylo tu krásně ale musíme se vrátit . Tak zase někdy se sem určitě podíváme. Opravdu to stojí za to.
Napsat komentář