Dnes byl naprosto výjimečný den. Každý den a každá hodina je pod hladinou úplně jiná. Jeden den nenarazíte ani na náznak života a další den a nebo za hodinu je všechno plně jinak. Dnes to bude jen o candátech.
Plavu si tak kalnou vodou a přede mnou se vynořují jen stíny. Svítilna v kalné vodě jen zhoršuje viditelnost a vytváří mlhu. Některé stíny se pohybují jako by mě někdo sledoval. Občas zahlédnu jen ploutev, co zas mizí v kalu. Z kalné vody se vynořuje silueta stromu a už vím, že jsem na místě. Směrem k hladině proti světlu jsou vidět stíny velkých ryb. Sumci se tisknou k větvím a štiky a candáti krouží okolo.
Jak jdu blíž a blíž, rozpoznávám naježené ploutve, jsou to candáti. Tohle jsem tu ještě neviděl. Většinou se drží u dna okolo větví a pařezů, co leží na dně. Dnes je to jiné,je jich plný les. Chvilku mi připadá, že kolem mě krouží jak žraloci. Nenechají se rušit, jen mě okukují ze všech stran. Jen jeden zmizí v kalu a další se vynoří z druhé strany. Nevím čím je dnešní den mimořádný ? Je těsně před úplňkem a pořádně se ochladilo. Nicméně pod hladinou ochlazení znát není. Voda má dnes kolem 25 stupňů.
V některých stromech jsou candáti společně se štikou a sumcem. Vůbec jim to nevadí. Je to moc zajímavé. Čím se to sakra řídí, že jednou tu jsou a pak zase nejsou. Rybiček mají kolem sebe tolik, že tu leží v krmné stanici. Stačí jen otevřít tlamu a zakousnout se do vybraného sousta.
Čas se mi pod hladinou pomalu krátí a musím zpět, ale zítra se sem určitě vrátím.
Hezkou podívanou přeji.
Napsat komentář