Je pochmurné prosincové odpoledne a já vyrážím s kolegou Láďou Račákem na jezero Medard. Tentokrát jedeme na námi ještě neprobádané místo. Viz mapa. Zde je parádní přístup do vody. Je tu písečná pláž žádné velké balvany.
Připravujeme výstroj a během patnácti minut od příjezdu jsme ve vodě. Vzduch je pěkně prochlazený na -3 stupňě a fouká docela silný vítr. No Brrrr to počasí není nic moc. Pod hladinou bude o trochu tepleji.
Zanořujeme se a bereme směr na protější první ostrov z leva. Zhruba tak to jak je na mapě. Přepnutím na letecké mapy z roku 2012 uvidíte přesně jak to zhruba pod hladinou vypadá.
Po chvilce přichází první zlom a stěna padá do 25 metrů. Tady je už průhlednost vody překrásná. Po nějakých 17 minutách jsme v hloubce 39,5 metru kde začíná planina a nikam níž už to neklesá. Viditelnost je zde určitě 10 metrů.
Při zhasnutém světle není úplná tma stále je něco vidět. Tady už začíná bejt pořádná zima. Otáčíme a bereme to zpět. Proplaváváme okolo velkých stromů a keřů a narážíme na překrásnou stěnu plnou uhlí. Bohužel rybičky jsou už někde schované vyjma jednoho okouna jsme nepotkali ani šupinu. Nasbírali jsme nějaké to deko tak si musíme počkat v šesti a ve třech metrech. Po 40 minutách vylézáme docela prochladlí. Každopádně ta studená voda stála za to byl to moc hezký ponor.
Krátké video je tu tak hezkou podívanou.
Napsat komentář