Zase po roce se vracíme na Nechranickou přehradu. Vyrážíme ve složení já + Dáša a za námi v druhém autě jede Láďa Račák s Janou. Dál tu máme sraz s Michalem Černým z Lablonce.
Michalovi zde budeme dělat průvodce. Zbytky elektrárny Lomazice jsou magickým místem. Nicméně musí být dobrá viditelnost a tu jsem tu dle záznamů zažil v roce 2011 pak už to rok co rok bylo špatné.
Ono i dnes to nebude žádná sláva. Hladina je pokrytá pylem a to není nic dobrého. Co na hladině to i pod ní.
Naše dvojice Vláďa a Dáša jde do vody už okolo dvanácté hodiny. Jdeme se podívat na místo kde jsme minulý rok potkali hejna kaprů a candátů. Vidět je místy i 4 metry jen ty ryby tu nejsou. Potkáváme jen tři candáty co si hlídají hnízda a jinak vůbec nic.
Okolo půl třetí dorážejí Michal s Láďou . Plánujeme ponor k elektrárně . Pod pět metrů nestojí voda za nic a tak vypouštíme ponor níž. Zaplavat jako minulý rok nevědomky do uzavřených prostor to nebudeme riskovat. Plaveme jen do polo zatopených komor kde je volná hladina a dá se tam dýchat. Vchody do nich jsou asi tři metry pod hladinou. Proplouváme dvě komory a pak se pouštíme náhonem dolů. Tam to ale v osmi metrech otáčíme a bereme to do mělčích vod. Vidět tu není vůbec nic a za ten risk to nestojí.
Cestou potkáváme pár nádherných candátů . Michal pořizuje nějakou dokumentaci do nové knihy. Po hodině vylézáme všichni v pořádku z vody.
Napsat komentář