Je začátek srpna a my jsme se s Dagi vydali na rakouskou řeku Traun, naši výpravu jsme museli o několik dní posunout protože zde bylo velmi špatné počasí. Když jsou tu deště, voda se zvedne i o několik metrů a nedá se zde potápět.
Co máme zprávu od lidí co tu bydlí, tak před třemi dny byla voda o 3 m výše než je teď. Tam spadnout, tak vás najdou až v Dunaji. Nicméně náš instinkt nám říkal, že pár dní počkat určitě stojí za to a musím říct, že to se nám vyplatilo.
Na místo přijíždíme v úterý večer, přespáváme na parkovišti. Druhý den ráno okolo deváté hodiny snášíme veškerý materiál dolů. Potápěčské přístroje se 7litrovými lahvemi spouštíme na laně a vrháme se ze skály do křišťálové vody řeky.
Máme už vyzkoušené, že do vody je nutné jít brzy ráno. Pak se sem nahrnou klienti místních Dive center a je tu docela plno.
Je po deštích a vody teče přibližně o 15 cm více než na co jsme byli zvyklí. Každopádně potápět se dá. Plaveme nejdříve proti proudu k hornímu vodopádu. Tam je třeba přelézt obrovské balvany. To znamená sundat si ploutve a pěkně po svých přejít nějakých 15 metrů.
Jsme v tůni pod horním vodopádem, voda je křišťálově čistá. Přes horní jez teče větší množství vody a když jste přímo pod vodopádem cítíte v celém těle sílu vody. Okolo nás se prohánějí Pstruzi duhový a Siveni. Na dně jsou raci a Parmy. Vůbec nesledujeme čas a on letí. Po nějaké době přelézáme balvany a pouštíme se po proudu ke spodním vodopádům.
Cestou proplouvám prolézačky pod balvany. Voda je překrásně čistá s viditelností okolo 20 metrů. Vracíme se zpět na místo proti proudu, kde jsme skákali do vody. Právě se zde do vody chystá už dalších 20 lidí z místní báze. Ti jdou jen na šnorchl po proudu řeky. Nejdříve jsem se toho bál, že to při této hladině vody nepůjde, ale když jdou oni, my si to dáme později také .
Vylézáme po skále z vody, taháme vše nahoru a jdeme k autu. Slunce už pěkne hřeje a tak cesta je dost náročná.
Po příchodu k autu zjišťujeme, že je za minutu dvanáct. Ve vodě jsme byli téměř tři hodiny. Je čas oběda. Dáváme lehký oběd a jdeme znovu k vodě. Tentokrát to vezmeme dolů po proudu na šnorchl.
Jelikož jsem to minulý rok dal dvakrát tak vím, co nás tam může čekat. Každopádně to co jsem věděl bylo úplně něco jiného. Teče trošku víc vody. Peřeje začínají zhruba 50m pod mostem. Tam je lepší se držet stále na levé straně. Jenomže jak teče víc vody, dostali jsme se na pravou stranu a to asi byla chyba. Tam teprve člověk poznal jakou má sílu voda. To se nezastavíte ani náhodou. Já jel první, Dagi jela najednou asi 20 metrů za mnou a chudák se tam držela kamene a nevěděla co má dělat. Věřím tomu, že kdyby v tu chvíli měla kde vylézt z vody, tak to udělala, ale bohužel jiná cesta nebyla než cesta vpřed.
Proud nás tlačil na obrovské kameny, které jsme místami museli přelézat a jako po tobogánu letět stále dál a dál. Ještě pár metrů a bylo nejhorší za námi. V nejhorší zatáčce jsem si pěkně narazil zadek. Ještě že máme ten neopren, jinak by jsme byli pěkně otlučený.
Těch 150m peřejí dá opravdu pořádně zabrat, ale každopádně to stojí za to. Ta nádherně překrásná křišťálová voda, pstruzi kolem nás, to je něco úžasného. Naše cesta končí u výpustě elektrárny. Tady vylézáme z vody a nějaký ten kilometr a půl musíme po svých až k autu.
Pořádně znaveni, ale spokojeni vyrážíme na grilovanou makrelu. Kousek před mostem vedle silnice je suprová žrádelna, kde prodávají grilované ryby.
Kdo vyráží na jezero Attersee nebo Traunsee, a nebo na jiné jezero poblíž, rozhodně se vydejte na soutěsky řeky Traun, je to něco úžasného.
Napsat komentář