Máme tu konec října a my využíváme státního svátku a plánujeme prodloužený víkend na severní Moravě. Ještě pár dní před plánovaným odjezdem vůbec nevíme jestli se někam pojede. Dagi skolila nemoc a naše cesta je v ohrožení. Naštěstí dva dny před je vše ok. Jede s námi Láďa s Janou. Nakládáme ve středu a ve čtvrtek po práci jedéém.

V plánu je potápění na lomu Šifr a na přehradě Slezská Harta. Cesta z Chebu přes Prahu a dál na Hradec utíká docela rychle. Na místě jsme okolo 20 hodiny. Posledních 50km to byl očistěc mlha jak blázen no hrůza.

První ponor na Šifru plánujeme brzy ráno dokud tam nebude ani noha.

Nebo aspoň jsme si to mysleli. Ráno vyrážíme s Láďou na lom a po osmé hodině už jsou tak 3 auta potápek. Parkoviště se pomalu plní. Připravujeme výstroj a mezi tím na lom doráží Dagi s Janou. Jde se na to, hned před ponorem malý zádrhel. Rukavice mi nejdou nacvaknout na oblek. Po 15 minutách stresu, kdy jsem byl fakt naštvanej to s pomocí Dáši a Jany šlo.

Láďa už mezi tím vyrazil sám. Potkáváme se u pumpy, voda je luxusní. Viditelnost přes deset metrů, naprostá nádhera. Od pumpy to beru až ke studni tam už končí bezdekompresní ponor. Otáčím to a beru to o deset metrů nahoru ,vidět je kam jde dosvítit. Cestou potkávám ještě další potápky ve vodě, je to jak na Václaváku.

Po hodině vylézáme z vody a parkoviště je naprosto plné. Ještě, že jsme si přivstali. Odpoledne vyrážíme na obhlídku okolních lomů a není jich v okolí málo. Navíc se k nám přidává další člen naší výpravy. Překvapení pro Dagi . Dcera Martinka ,která bydlí nedaleko, byla pro ni překvapení.

Další den vyrážíme na Slezskou Hartu. Tahle krásná přehrada v okolí stojí vždy za návštěvu.

Den jak vymalovaný a my vyrážíme na Hartu.

Dorážíme do obce Leskovec nad Moravicí a míříme do přístaviště. Voda vypadá docela dobře. No a taky byla, takhle čistou vodu jsme tady ještě nezažili. Vidět je cca 4 metry nádhera. Potkáváme hejna Okounů a pár Štik.

Moc hezké dopoledne na Slezské Hartě. Je po sezóně a veškeré restaurace jsou všude zavřené. Vyrážíme zpět na základnu, oběd budeme mít z vlastních zásob.

Odpoledne vyrážíme zpět na lom. Zítra časně ráno vyrážíme zpět k domovu a tak musíme využít poslední odpoledne. A ještě jednou se ponořit pod hladinu lomu. Je tu opravdu plno, moře polských a českých potápěčů.

I přes obrovské množství lidí pod hladinou je voda stále krásně čistá.

Poslední den ráno vyrážíme směr Cheb. Byl to parádní prodloužený víkend.

Protože nás uchvátilo lezení Via Ferrat a objevila se jedna kousek od našeho domova. Nezbylo nic jiného než tam vyrazit. Míříme za ke Stříbrné u Kraslic. Tady vznikla jedna zajímavá Via Ferrata.

Protože jsme na daném místě nikdy nebyli, v Kraslicích zapínáme navigaci ať nebloudíme. Bohužel se ukázalo, že v dané lokalitě není mobilní signál. Dorážíme na správné parkoviště,ale nevíme jak dál ,mapy jsou bez dat. Tomu se říká špatná příprava . Na parkovišti bohužel značení k ferratě chybí. Sjíždíme tedy o pár kilometrů níže, kde signál je. Stahuji hned offline mapy a vše jde jak má. Ferrata je cca 700 metrů od parkoviště.

Dejte si pozor v místě Ferraty není mobilní signál. V případě nehody je bod se signálem cca 700 metrů daleko. ZDE https://mapy.cz/s/hanocehada

Protože jsme relativní začátečníci vybíráme sice nejdelší ale pro nás nejlehčí modrou trasu. Hned ze začátku zjišťujeme, že to nebude procházka růžovou zahradou. Ještě v místech, kde se jde vrátit se rozmýšlíme co dál. Ale jdeme do toho, musíme se posunout o kus dál, to dáme.Až k prvnímu mostu to docela jde. Tam dáváme pauzičku. Cestou natáčím celou trasu a´t máme něco na památku. Za prvním mostem už víme, co znamená obtížnost C . Na druhém komíně už je třeba zapojit hlavně ruce a takové je to až do konce. Opravdu náročné.

Po nějaké hodině a čtvrt jsme na vrcholu. Bylo to výživné a poučné ,ale dali jsme to.