Vladimír Kulštejn
Je začátek září a naše parta z klubu sportovního potápění Kajman Cheb vyráží na výlet do rezervace Illes Medes do Španělska.
Naše cesta začíná v Chebu na nádraží, odkud se musíme přesunout vlakem do Plzně, kde nás vyzvedne autobus. Dál pokračujeme přes Německo, Francii až do Španělska do městečka L’Estartit . V pátek ve 13:00 nasedáme do autobusu a v sobotu ráno okolo 10:00 jsme na místě. Cesta proběhla nadmíru dobře ,jsme sice trochu rozlámaní ale to se dá přežít.
Hned po příjezdu jsme mile překvapeni,hotel nádherný s bazénem, apartmány s dvěma balkóny no nádhera.
Vybalíme a jdeme se podívat k moři. Odpoledne máme v plánu vylézt na blízký kopec Roca Maura. Z tohoto vrcholu je prý nádherný výhled na široké okolí. A taky byl . Mrkněte na video krása.
Je tu první den našeho potápění. Dnes se nejede na ostrovy, ale jen při pobřeží. I tak jako poznávací ponor to stačilo. I tady potkáváme krásnou murénu a nějaké ty kanice . Každopádně už tady jsme viděli víc jak, kdy v Chorvatsku.
Máme tu den druhý a dnes už jedeme na potápění do rezervace Ille Medes . Já s Dášou máme v plánu jeden ponor denně. Ostatní z naší skupiny chodí i na dva ponory. My si chceme užít moře i trošku jinak .
Jen člověk skočí do vody hned je na co koukat . Obrovští kanici, kteří si nechají potápěče připlavat takřka na dotek. Hejna sardinek se nám prohání nad hlavou. Jednu chvíli spatřujeme obrovské hejno barakud. Které je asi 10 metrů nad námi. Tenhle okamžik nejde propásnout a tak stoupám až k nim. Oni se nechají z bezprostřední blízkosti natáčet a vůbec jim nevadí naše přítomnost.
Je tu den čtvrtý a my jako každý den tady potkáváme pod hladinou nádherný život. Dnes poprvé vidíme docela z blízka krásné rejnoky. Jsou sakra rychlí a dohonit je pro pěkný záběr je opravdu fuška.
Je tu předposlední den našeho potápění na Illes Medes. Tentokrát jsme s Dagi domluveni, že nepůjdeme pod hloubku dvacet metrů. Což se chvilku dařilo než jsem v hlubině pod námi zahlédl něco velkého. Jsme v hloubce dvacet metrů cestou jsme potkali mnoho krásných rybiček. Ale ten stín co je tam v tom šeru vidět, mě samozřejmě nedá. Vypouštím křídlo a padám do hlubin. Jak padám níž už vidím, že je to překrásná muréna. Dagi jsem nechal někde nade mnou. Muréna se mi snaží odplavat, tak vyrážím za ní. Nakonec zalézá s jedním kanicem pod obrovský balvan. Dagi to nedalo a spadla za mnou do hlubin. Už mi je za zády, aby si taky užila tu nádheru . Koukám na hloubkoměr, ukazuje 37,7 metrů . Začíná být čas se pomalu vrátit o něco víš.
Poslední den ve vodě není ve znamení rybiček ale obrovských tunelů, které na Illes Medes jsou. Některé jsou tak velké, že by jimi projel vlak. Chce to dobré světlo a pak není s ničím problém. Téměř vždy je vidět světlo na konci tunelu.
Závěrem musím říct, že potápění Na Illes Medes je absolutně nenáročné ,veškeré ponory se pohybují okolo 20 metrů, což je naprostá pohoda. V příštích letech se sem určitě vrátíme.
Podvodní fotografie od Michala Černého najdete ZDE
Je začátek srpna a my jsme se s Dagi vydali na rakouskou řeku Traun, naši výpravu jsme museli o několik dní posunout protože zde bylo velmi špatné počasí. Když jsou tu deště, voda se zvedne i o několik metrů a nedá se zde potápět.
Co máme zprávu od lidí co tu bydlí, tak před třemi dny byla voda o 3 m výše než je teď. Tam spadnout, tak vás najdou až v Dunaji. Nicméně náš instinkt nám říkal, že pár dní počkat určitě stojí za to a musím říct, že to se nám vyplatilo.
Na místo přijíždíme v úterý večer, přespáváme na parkovišti. Druhý den ráno okolo deváté hodiny snášíme veškerý materiál dolů. Potápěčské přístroje se 7litrovými lahvemi spouštíme na laně a vrháme se ze skály do křišťálové vody řeky.
Máme už vyzkoušené, že do vody je nutné jít brzy ráno. Pak se sem nahrnou klienti místních Dive center a je tu docela plno.
Je po deštích a vody teče přibližně o 15 cm více než na co jsme byli zvyklí. Každopádně potápět se dá. Plaveme nejdříve proti proudu k hornímu vodopádu. Tam je třeba přelézt obrovské balvany. To znamená sundat si ploutve a pěkně po svých přejít nějakých 15 metrů.
Jsme v tůni pod horním vodopádem, voda je křišťálově čistá. Přes horní jez teče větší množství vody a když jste přímo pod vodopádem cítíte v celém těle sílu vody. Okolo nás se prohánějí Pstruzi duhový a Siveni. Na dně jsou raci a Parmy. Vůbec nesledujeme čas a on letí. Po nějaké době přelézáme balvany a pouštíme se po proudu ke spodním vodopádům.
Cestou proplouvám prolézačky pod balvany. Voda je překrásně čistá s viditelností okolo 20 metrů. Vracíme se zpět na místo proti proudu, kde jsme skákali do vody. Právě se zde do vody chystá už dalších 20 lidí z místní báze. Ti jdou jen na šnorchl po proudu řeky. Nejdříve jsem se toho bál, že to při této hladině vody nepůjde, ale když jdou oni, my si to dáme později také .
Vylézáme po skále z vody, taháme vše nahoru a jdeme k autu. Slunce už pěkne hřeje a tak cesta je dost náročná.
Po příchodu k autu zjišťujeme, že je za minutu dvanáct. Ve vodě jsme byli téměř tři hodiny. Je čas oběda. Dáváme lehký oběd a jdeme znovu k vodě. Tentokrát to vezmeme dolů po proudu na šnorchl.
Jelikož jsem to minulý rok dal dvakrát tak vím, co nás tam může čekat. Každopádně to co jsem věděl bylo úplně něco jiného. Teče trošku víc vody. Peřeje začínají zhruba 50m pod mostem. Tam je lepší se držet stále na levé straně. Jenomže jak teče víc vody, dostali jsme se na pravou stranu a to asi byla chyba. Tam teprve člověk poznal jakou má sílu voda. To se nezastavíte ani náhodou. Já jel první, Dagi jela najednou asi 20 metrů za mnou a chudák se tam držela kamene a nevěděla co má dělat. Věřím tomu, že kdyby v tu chvíli měla kde vylézt z vody, tak to udělala, ale bohužel jiná cesta nebyla než cesta vpřed.
Proud nás tlačil na obrovské kameny, které jsme místami museli přelézat a jako po tobogánu letět stále dál a dál. Ještě pár metrů a bylo nejhorší za námi. V nejhorší zatáčce jsem si pěkně narazil zadek. Ještě že máme ten neopren, jinak by jsme byli pěkně otlučený.
Těch 150m peřejí dá opravdu pořádně zabrat, ale každopádně to stojí za to. Ta nádherně překrásná křišťálová voda, pstruzi kolem nás, to je něco úžasného. Naše cesta končí u výpustě elektrárny. Tady vylézáme z vody a nějaký ten kilometr a půl musíme po svých až k autu.
Pořádně znaveni, ale spokojeni vyrážíme na grilovanou makrelu. Kousek před mostem vedle silnice je suprová žrádelna, kde prodávají grilované ryby.
Kdo vyráží na jezero Attersee nebo Traunsee, a nebo na jiné jezero poblíž, rozhodně se vydejte na soutěsky řeky Traun, je to něco úžasného.
