Vladimír Kulštejn
V polovině června 2022 vyrážíme s Dášou na okružní jízdu po naší republice, kde chceme navštívit Via ferratu Dolní Brána v Semilech, pak také Dolní Moravu a jejich vyhlášený Skybridge 721 a pak zamířit za potápěním na Slovenskou Gulášku.
Naší adrenalinovou cestu začínáme v Semilech na Via Ferratě Vodní brána. Což je opravdu parádní záležitost. Vydáváme se po středně obtížné trase, Jelikož jsme tu docela brzy, je na stěně jen jeden lezec pře námi. Lezení v takhle krásné přírodě je fakt paráda.
Po obědě přejíždíme nějakých 200km na Dolní Moravu, kam dorážíme někdy v pozdním odpoledni. Okoukneme jak to tu chodí, naplánujeme si trasu a najdeme místo na spaní. Spodní parkoviště se nám jeví jako nejlepší varianta. Druhý den ráno se vydáme pěšky na kopec, kde je SkyBridge 721 . Lístky jsme si zakoupili přes internet, tak nic víc není potřeba. Cesta nahoru to byl opravdu očistec, zvláště prvních asi 400 metrů, pak už to docela šlo. Každopádně na mostě jsme byli mezi prvními. Most je úžasné stavitelské dílo s překrásným výhledem na krajinu.
Zpátky z druhého kopce se musí po stezce lesem po svých ale není to nic hrozného. Nějakých dvacet minut a jsme zpět. Zpátky dolů sjíždíme na mamutí bobové dráze. Osobně jsem zvyklý na takových atrakcích nebrzdit. Nicméně tady se moje limity museli trošku umírnit a cestou dolů hlavně v zatáčkách jsem musel sáhnout na brzdu. Obsluha dráhy nás upozornila, že nesmíme mít v ruce žádnou kameru. Dokonce i batoh by mohl být dle informačních tabulí problém. Nakonec jedeme , kameru dáváme u obsluhy do batohu jinak by nás nepustila a jakmile stoupáme vzhůru na rozjezdovou rampu kamera jde ven. Natáčíme. Dáša sedíc ve předu drží batohy a kameru a já mám v ruce brzdy a už fičíme .
Cesta dolů byla opravdu fičák, takhle rychle jsem ještě nejel . Mít na hlavě vlasy tak bych byl asi dost slušně větrem učesán 😉
Čas se nám krátí přesouváme se do Příbora na rodinnou návštěvu a druhý den ráno směr Moravský kras. Tam se chceme podívat do Punkevní jeskyně. Rezervační systém na webu nám ukazuje plno ,ale my jsme se rozhodli to zkusit . A nebyl to žádný problém. V parném dni tohle ochlazení dole v díře stojí za to. Každopádně natáčet v podzemí není to pravé ořechové bez pořádného světla a tak obrázky z díry nejsou.
Nic naplat ještě tentýž den míříme na Slovenskou Gulášku za potápěním. Viděli jsme mnoho videí z této pěkné lokality a tak jsme si řekli, že se tam taky jednou podíváme.
Přijíždíme na Gulášku na základnu DIVE INN Michala Palkoviče. Cesta sem byla náročná, hlavně ty poslední dva kilometry. Navigace nás stále vedla někam jinam než měla . Nakonec se navigujeme jen dle satelitní mapy a jde to .Ta polní cesta je ale pořádnej vopruz.
Den, kdy přijíždíme na základnu je spalující horko, teploměr ukazuje 34 stupňů. Už je pozdní odpoledne a tak ponor plánujeme na brzy ráno a další pak po obědě. Dnes už jen koupání. Přespíme zde jednu noc a pak pojedeme zase o kousek blíž k domovu.
Je ráno a jde se do vody. Voda je luxusní, snad jako u moře jen to není tak hnusně slané. Vidět je minimálně 6 metrů ,což si říkám je na sladkou vodu ,která má v celém profilu 19 stupňů luxus. Jak vypadal ponor usuďte sami z videa. Za nás moc dobrý.
Je pozdní odpoledne a my se pomalu chystáme na přesun. Balíme vše, loučíme se s místními a vyrážíme zkratkou přes Rakousko směr Znojmo na lom Mašovice.
Přesun trval asi 2,5 hodiny, ale jsme na místě. Koupajících je tu ještě víc než dost a voda vypadá famózně. Ze skály je vidět na dno určitě 5 metrů hluboko. Ponor plánujeme ráno a tak jdeme dělat večeři a po náročném dni šup do hajan. Okolo 22 hodiny začíná docela silně pršet a tak se trošku bojíme, jak ta voda bude vypadat ráno. Probouzíme se do úplně jiného dne, rapidně se ochladilo je jen 16 stupňů. Je po sedmé hodině a my se strojíme, beru nachystanou kameru a jde se k vodě. Máme to tam asi 250 metrů.
Voda ¨naštěstí i přes celou noc trvající déšť vypadá nádherně. Jen zanořím hlavu prohánějí se kolem mě hejna plotiček a okounů no krása. Dáša je nachystaná a jdem na to. Po pár metrech zjišťujeme, že existuje ještě čistší voda než je na Gulášce. Viditelnost určitě deset metrů oba si říkáme, že to ani není možné, že ještě někde v Čechách je takhle čistá voda. Po chvilce mě Dáša tahá za ploutev a ukazuje mi prvního sumce. Je to sice ještě sumčí miminko ale moc hezkej. Po chvilce nám plave naproti další sumec. Potkáváme i velké množství Slunečnic pestrých ,kapříky a mnoho dalších.
Pod hladinou lomu trávíme dobrou hodinu, voda je krásně prohřátá až ke dnu. Oba máme stejný pocit, že takovou nádheru už jsme dlouho neviděli.
Po snídani balíme odkapané neopreny a dáváme se po týdnu na cestu k domovu k nám na západ. Záměrně se vyhýbáme dálnici D1 a bereme to spodem směrem na Orlickou přehradu . Kde plánujeme krátkou zastávku na Žďákovském mostě.
Cesta k domovu se nám už pořádně zkrátila a dnešní ochlazení ze včerejších 33 stupňů na dnešních 16 stupňů přišlo docela vhod. Na to cestování je to tak akorát. Okolo 16 hodiny jsme zpátky na naší Jesenické přehradě. Prostě celý týden nám vyšel nad naše očekávání,nádhera.
O víkendu 12-13,06.2022 pořádal klub sportovního potápění Kajman Cheb – soustředění na výcvikovém středisku ČSP Barbora v Oldřichově u Teplic.
Zúčastnila se více jak polovina dospělých členů klubu. Sjíždět jsme se začali během pátku. V plánu byli ponory jak zde na Barboře tak i na jezeře Most a jezeře Milada.
V sobotu jsme se rozjeli po skupinách na uvedená jezera kde jsme strávily celý den.
Zde je pár záběrů z jezera Milada a z jezera Most.
