Vladimír Kulštejn
Dnes byl naprosto výjimečný den. Každý den a každá hodina je pod hladinou úplně jiná. Jeden den nenarazíte ani na náznak života a další den a nebo za hodinu je všechno plně jinak. Dnes to bude jen o candátech.
Plavu si tak kalnou vodou a přede mnou se vynořují jen stíny. Svítilna v kalné vodě jen zhoršuje viditelnost a vytváří mlhu. Některé stíny se pohybují jako by mě někdo sledoval. Občas zahlédnu jen ploutev, co zas mizí v kalu. Z kalné vody se vynořuje silueta stromu a už vím, že jsem na místě. Směrem k hladině proti světlu jsou vidět stíny velkých ryb. Sumci se tisknou k větvím a štiky a candáti krouží okolo.
Jak jdu blíž a blíž, rozpoznávám naježené ploutve, jsou to candáti. Tohle jsem tu ještě neviděl. Většinou se drží u dna okolo větví a pařezů, co leží na dně. Dnes je to jiné,je jich plný les. Chvilku mi připadá, že kolem mě krouží jak žraloci. Nenechají se rušit, jen mě okukují ze všech stran. Jen jeden zmizí v kalu a další se vynoří z druhé strany. Nevím čím je dnešní den mimořádný ? Je těsně před úplňkem a pořádně se ochladilo. Nicméně pod hladinou ochlazení znát není. Voda má dnes kolem 25 stupňů.
V některých stromech jsou candáti společně se štikou a sumcem. Vůbec jim to nevadí. Je to moc zajímavé. Čím se to sakra řídí, že jednou tu jsou a pak zase nejsou. Rybiček mají kolem sebe tolik, že tu leží v krmné stanici. Stačí jen otevřít tlamu a zakousnout se do vybraného sousta.
Čas se mi pod hladinou pomalu krátí a musím zpět, ale zítra se sem určitě vrátím.
Hezkou podívanou přeji.
Dnes se konečně zatáhlo a po delší době začalo pršet. Prostě parádní odpočinkový den. A tak jsem se vydal pod vodu udělat nové potápěčské trasy. Samozřejmě kamera nesměla chybět. Co kdybych potkal něco zajímavého, určitě by mě moc mrzelo kameru nemít.
Jenže co čert nechtěl, kameru jsem s sebou měl, ale jak jsem potom zjistil bylo to jako kdybych jí neměl. Už pod vodou jsem viděl na displeji kamery, že to dělá něco co to dělat nemá Říkal jsem si píše to Records tak to nahrává. Když jsem vylezl z vody, zjistil jsem,že kamera nenahrála vůbec nic, měl jsem tam nastaven režim časosběr a tak každé stisknutí spouště znamenalo nahrát pouze jednu vteřinu a to jsem myslel, že mi trefí šlak. Dnes jsem zažil den, který se už asi dlouho opakovat nebude. Pod vodou jsem potkal takovou nádheru, co už jsem dlouho neviděl.
Sumci a štiky to už je taková klasika. V naší vodě už jsou dlouhá léta vzácní candáti a právě ti se zřejmě pomalu vrací. A protože jsem nic nenatočil dávám si půlhodinovou pauzu, beru náhradní láhev a vracím se zpět do vody. Ono vlézt do toho mokrého a studeného neoprenu to je opravdu zážitek. To nemá rád nikdo ale za tu námahu to prostě stojí. Snad tam ještě budou……
Tentokrát už je to na jistotu. Beru směr, kde byli vidět ryby, snad tam ještě budou . No a byli ,už to sice nebylo takové jako na poprvé, to jich tam bylo podstatně více. Ta největší už byla samozřejmě pryč. Při prvním ponoru jsem potkal štiku cca 120 cm a nechala mě tentokrát jít hodně blízko. Pomalu jsem jí mohl hladit po břiše. Natočit se to nepodařilo, tak snad to vyjde jindy. Ty menší ze mne mají respekt a nechají se v klidu natáčet. Občas se tu objeví po dlouhé době i nějaký ten candát. Je jich sice zatím málo ale je to lepší než třeba minulý rok. Okounů zatím stále ubývá, už se sice objevují hejna potěru ale jestli to někdy doroste do aspoň 20 cm to bude zázrak. Zatím je to jen dobrá potrava pro sumce.
Tak ploutvi zdar …. a někdy třeba u vody na viděnou. A pokud by to někdo chtěl vyzkoušet mrknout se pod hladinu, neváhejte se ozvat. Děláme ponory na zkoušku, jak v bazénu tak na volné vodě.
V těch čtyřech minutách videa uvidíte krátký sestřih z hodinového ponoru.
.