Ahoj přátelé.

Máme tu konec září a Láďa Račák vymyslel podívat se do Rakouska na jezero Achensee. Je sobota 28.9.2019 svátek svatého Václava a my v časných ranních hodinách vyrážíme z Chebu směr Achensee.

Balíme a nakládáme dva dny před odjezdem. Bereme si s sebou zásobu lahví celkem na tři ponory. Láďa Račák dvojče 2x7L + 3ks stage 7L . Já beru své miminko 20L + 12L další lahev. To nám bude stačit určitě na všechny ponory.

Vyrážíme v sedm ráno za vydatného deště. Tak si říkáme snad nám tam nebude pršet cestou přes Německo se snad vyprší.

Naštěstí se to celkem povedlo. Při příjezdu k jezeru byla už jen lehká přeháňka a tak nám počasí přeje dle našich představ. Objíždíme různá místa, kde by se dalo potápět. Na webu jsme se dočetli, že na jezeře jsou veškeré vodní sporty pouze s povolením úřadu v Innsbruck . My povolení nemáme a tak se musíme zařídit podle svého a prostě to risknout. Projíždíme snad všechny parkoviště podél jezera až jedno zastrčené pod silnicí se nám zalíbilo. Na všech parkovištích jsou parkovací hodiny. Je už mimo sezónu a tak si jich nevšímáme, tak jako všichni ostatní co tu parkují. Vybíráme nejbližší místo, kde se dostaneme v pohodě k vodě a jde se to obhlídnout.

Podél celého jezera vede po jedné straně cyklostezka. Z parkoviště jí jen přejdeme a šups pod hladinu ať si nás nikdo moc nevšímá. Naštěstí je pošmourné počasí a tak tu moc lidí není.

Je okolo půl jedné a my jdeme poprvé do vody. Původní plán je otočit na 30 metrech a pak pomalu stoupat šikmo ke břehu. Voda je překrásná a tak nakonec točíme až ve 43 metrech . Čím hlouběji tím lépe. V horních partiích je vidět tak 10 metrů. V hloubce pod dvacet metrů je vidět daleko dál. Tipujeme tak na 20 metrů prostě paráda. Občas se nad námi prožene parník a dává nám to najevo pořádným hlukem.Pomalu stoupáme bezdekompresní čas je fuč a nám běží čas. Vzduchu máme dost a tak není kam spěchat. Pozorujeme dno a zarážíme se nad cestičkami v sedimentu. Chvílemi to vypadá jako by tu jel někdo na lyžích, pak jako by tu byly koleje od jedoucího auta. No oba nás zajímá, jak tohle vzniká ale na tuto otázku nám asi nikdo neodpoví.

V patnácti metrech začíná travní porost a objevuje se tu troška života. Hejno malých rybiček a o kousek dál i krásná štika. Moc tu toho nepotkáváme ale aspoň něco. Mrtvá voda tu není. Po třiceti minutách to otáčíme a v hloubce okolo deseti metrů se vracíme tam, kde jsme vlezli do vody. Láďa Račák je perfektní navigátor a tak se vynořujeme na metr přesně tam ,kde jsme vlezli do vody. Nikde ani noha a to je paráda.

Dáváme oběd a vyrážíme podél vody po cyklostezce. Plán je vodopád kdesi nad vesnicí. Mapa google nás vede, nicméne v cíli zjišťujeme, že nejsme tam, kde jsme chtěli být. K vodopádu je to ještě pár kilometrů stále do kopce.Na to není dost času a tak otáčíme zpět k vodě.

Dorážíme zpět k autu dáváme pivko a chystáme se na druhý ponor. O cca 200m dál po břehu než jsme byli původně. I na druhý pokus je to nádhera. Otáčíme opět pod 40 metry a stejným stylem to bereme zpět. Nasbírané deko si po cestě zpět v pohodě vysytíme. Druhý ponor trval opět okolo 45 minut . Žádná kontrola se nekonala a tak jsme v klidu.

Pomalu se stmívá a my připravujeme spaní. Počasí se lepší a tak sedíme a klábosíme dlouho do noci.

Po hladině jezera se ještě v půl desáté projíždí parník. Je to asi jakási místní MHD jezdí cca co 30 minut tam a zpět.

V plánu bylo uskutečnit zde tři ponory. Nicméně po cestě sem jsme míjeli těsně před hranicemi s Rakouskem v Německu pěkné jezero a tak se podíváme tam. Až ráno vstaneme bereme to směrem k domovu a cestou uděláme zastávku na jezeře Tegernsee.

Je tu srpen a my vyrážíme opět za čistou vodou. U nás na západě voda čistá nikde není. Tak musíme za čistou vodou aspoň 200 km. Tentokrát jedeme na lomy Löbejün. Kdo tam ještě nebyl tak níže je mapka.

Jsou to vlastně lomy tři. První docela pěkně zarybněný. Ostatní dva nestojí za nic moc. Do druhého je špatný přístup – tam se ani nechystáme. Třetí je lepší ale moc rybiček tu není. Jen občas nějaký rak či okoun.

Na lom přijížďíme v sobotu 24.8.2019 v odpoledních hodinách. Je tu opravdu narváno. To jsem tu ještě neviděl. Parkoviště i přilehlá cesta jsou plné aut. Říkáme si při tom masakru, jak to asi bude vypadat pod vodou. Nicméně dáváme krátkou pauzičku po cestě, platíme místní poplatky. Což je 10 Eur za osobu na den a 9 Eur za osobu za přespání na pozemku lomů.

Pak už se oblékáme a šups pod hladinu. To spalující horko se na břehu moc nedá. Voda je prohřátá až na dno, tak já osobně jdu bez rukavic, což se ukázalo jako dobrá volba. Teplota vody i v 15 metrech je 20 stupňů což je kafíčko. Milan s Irčou jdou do vody dříve, přeci jenom jsou tu o něco déle než já s Dášou . My rychle oblékáme a jde se. Hned po chvilce nás vítá obří kapřík a vedle hned místní jeseteři.

Jelikož jsem pořídil novou kameru Insta360 ONE X, tak budu uvádět i videa pro virtuální realitu. První zkušební video najdete na odkazu níže.

I přesto že je tu opravdu desítky potápěčů je tu stále parádní voda. Jen u vstupu je trošku zakaleno ale jinak paráda. Proplaváváme celý lom a užíváme si té krásy a relaxu. Z hloubky 15 metrů je krásně vidět hladina. Po hodince vylézáme z vody. V láhvi máme ještě každý 100 barů a tak nám zbyl vzduch na druhý ponor,který chceme ráno na lomu číslo tři. Balíme a přesouváme se na trojku a i tady je docela narváno. Spoustu karavanů a stanů. No i pro nás tu zbylo místo a tak chystáme spaní a rozděláváme gril. Večer posedíme a ráno po snídani se jde hned pod hladinu lomu číslo tři.

Je tu neděle ráno a okolo deváté se jde na to. Do vody jdeme jako první, když neberu ranní koupače. Minulý rok tu byla voda ,tak lehce mléčná tak uvidíme jaké to bude dnes. A bylo to naprosto stejné. Viditelnost tak 5 metrů. Jednička to prostě není , dokonce ani ten život tu není takový. Nepotkáváme téměř ani rybičku. Obeplavání lomu trvá asi půl hodinky a končíme,není proč tu zůstávat déle. V mojí dvacetilitrové lahvi zůstalo ještě osmdesát barů a to mi bohatě stačí na další ponor na jedničce. Dáša má ve své dvanáctce padesát barů a to nám na půl hodinku ještě bude stačit. Milan si ráno nechal naplnit, tak ten má vzduchu víc než dost. Irča je na tom podobně jako my ,ale to stačí. Na pomazlení s rybičkami je to vzduchu stále dost. Po půl hodince lezeme z vody spokojeni. Poslední občerstvení je stínu na základně a pak už jen nasednout do rozpálených aut a rozjet se zpět k nám do Chebu.