Je tu konec června a my vyrážíme na Nechranice.Jsme ve složení Láďa Račák,Dáša Pokorná potapěči a Jana Podhirnová jako pozemní podpora.
Jedeme na místo kde stávala od roku 1925 elektrárna Lomazice,která při stavbě Nechranické přehrady musela ustoupit budoucí vodní nádrži.
V posledních týdnech panují parné dny ale i tak doufáme že voda bude ještě za něco stát. Řídíme se měřením povodí Ohře kde píšou průhlednost vody 3,2 metru. Tak si říkáme že když bude 1,5 metru tak to bude dobré. Hned po příjezdu je nám jasné že je to bída a utrpení. Samozřejmě když už jsme tady tak to nevzdáme a i přes špatnou kvalitu vody zůstáváme. Stejně není kam jet. Voda v těchhle teplotách bude stát všude za nic.

Nandavám ploutve a masku a jdu si proplavat jen tak na hubu místo kam jsme se chtěli původně podívat. Voda opravdu nestojí za nic ve 3 metrech je vidět tak 1,5 metru a čím hlouběji tím hůř. Ve 3 metrech nacházím 3 vchody do napouštěcího kanálu elektrárny každý o průměru cca 2 metry . Vracím se cca 200 metrů zpět na místo kde stojíme s auty.

Po malé poradě s Láďou Račákem jdeme i přes docela špatnou viditelnost do toho. Jde se do vody ať se trošku zchladíme, voda má při hladině 26 stupňů a na slunci je 35 stupňů tak honem do hlubin. Zanořujeme se do hloubky 5 metrů a bereme ten správný směr. Vidět je 1-2 metry pod pět metrů je tma a není vidět ani na špičku nosu. Jsme u ústí kanálů a jde se dovnitř, sice nevíme kam to vede ale zkusíme to aspoň kousek a pak to otočíme. Sotva uplaveme cca 5 metrů je vidět volná hladina. Vynořujeme se v obří propusti kanálu. Před námi hromady sutin a po stranách nějaká stavidla. Po krátkém průzkumu prvního kanálu jdeme i do druhého a třetího všechny vypadají úplně stejně.

Na krátkém videu jsou vidět ohromné prostory propusti. Takové to prostory jsou tam celkem tři. Kanál bohužel nepokračuje dál.

Plaveme náhonem do 13 metrů a tady už není vidět vůbec nic. Otáčíme zpět náhonem a otáčíme to zpět ke břehu.Po půl hodince vylézáme z vody a těšíme se na studené pivečko. Jsme tu přes noc do neděle a tak si místo potápění užíváme sluníčka a přehřáté vody na koupání. Navíc musíme vypít a sníst to co jsme si přivezli.

Po hezkém večeru na Nechranicích vyrážíme ráno zpět do Chebu.

https://www.facebook.com/vladimir.kulstejn/media_set?set=a.2790940694263690&type=3

Máme tu konec školního roku 2019 a Chebští Kajmani z klubu sportovního potápění Kajman Cheb vyrážejí na Lomeček Mrákov . Před měsícem jsme zakončili každoroční výcvik v bazénu a je čas se podívat na volnou vodu. Mladí Kajmánci, kteří s námi celý rok chodili do bazénu a především cvičili nádechové potápění tedy freediving ,nyní mají možnost vyzkoušet si vše na volné vodě a navíc,kdo má chuť a odvahu si vyzkoušet potápění s potápěčským přístrojem pod vedením zkušených členů klubu má nyní možnost. Většina si již toto osvojila v bazénu ale na volné vodě plné rybiček je to něco jiného nového.

Voda v lomečku nás trochu zaskočila vůbec nebyla čistá a průzračná jako tu bývá zvykem. Byla slušně zelená ,ale i tak, když už jsme se sem vypravili v takovém úctihodném počtu ,tak i přes docela špatnou průhlednost vody jdeme do toho. Freediveři pod vedením Milana Boušky jdou trénovat nádechové potápění. My ostatní spolu se třemi dětmi jdeme pod hladinu Lomečku s potápěčským přístrojem. I přes docela zelenou vodu si to děti užívají. Rodiče je mají možnost pozorovat z kesonu ,do kterého se zde dá vstoupit suchou nohou po žebříku až do hloubky 8 metrů .Děti s vykulenýma očima pozorují velké Jesetery,Tolstolobiky a Kapry. Někteří mají to štěstí a dokonce si i pohladí i překrásného Jesetera.

Na Lomečku u Domažlic trávíme podstatnou část neděle. Někdo dal jeden někdo i dva ponory a všichni jsme si to parádně užili.

Error 190: Invalid OAuth Access Token. Try using the admin panel to re-validate your plugin.