V neděli 15.12.2019 se konal 7.ročník zimního plavání v řece Ohři s Kajmanem.Tato akce je zakončením potápěčské sezóny 2019.Plavání se konalo jako každoročně v areálu krajinné výstavy v Chebu pod Chebským hradem. Trasa plavání od Vávrovi lávky k loděnici pod Chebským hradem.

I přes velice pochmurné prosincové počasí jsme se sešli v hojném počtu. Byli zde zástupci snad všech potápěčských klubů z kraje. Do chladné řeky Ohře které měla 3 stupně Celsia se vrhlo 13 potápěčů.

I přes to, že naše plavání není otužilecká akce, našel se jeden příchozí odvážlivec. Plaval s námi tak nějak na lehko. Brrrrr… Celou trasu uplaval až do konce . Klobouk dolů před tímto výkonem.

Po celou dobu panovalo pochmurné deštivé počasí ale i tak bylo dost našich příznivců, co se přišlo podívat a zakončit s námi sezónu 2019.

Po odplavání celé trasy čekalo na každého plavce občerstvení, o které se nám starala Irenka Bouška, které patří velký dík.. Hořel nám pořádný oheň a tak buřtík na ohni a svařené víno bylo to pravé po studené koupeli v řece.

Po samotném odplavání se našli mezi námi i tací, kterým chladná voda řeky Ohře nestačila a šli si zaplavat v plavkách.

Celé album fotografií, které nafotil Jarda Mühlberger najdete na odkazu níže.

https://jarmu.rajce.idnes.cz/Zimni_plavani_v_Ohri_2019#

Velké poděkování patří všem účastníkům a samozřejmě i divákům .

Děkujeme městu Cheb za dlouhodobou podporu našeho klubu.

Ahoj přátelé.

Máme tu konec září a Láďa Račák vymyslel podívat se do Rakouska na jezero Achensee. Je sobota 28.9.2019 svátek svatého Václava a my v časných ranních hodinách vyrážíme z Chebu směr Achensee.

Balíme a nakládáme dva dny před odjezdem. Bereme si s sebou zásobu lahví celkem na tři ponory. Láďa Račák dvojče 2x7L + 3ks stage 7L . Já beru své miminko 20L + 12L další lahev. To nám bude stačit určitě na všechny ponory.

Vyrážíme v sedm ráno za vydatného deště. Tak si říkáme snad nám tam nebude pršet cestou přes Německo se snad vyprší.

Naštěstí se to celkem povedlo. Při příjezdu k jezeru byla už jen lehká přeháňka a tak nám počasí přeje dle našich představ. Objíždíme různá místa, kde by se dalo potápět. Na webu jsme se dočetli, že na jezeře jsou veškeré vodní sporty pouze s povolením úřadu v Innsbruck . My povolení nemáme a tak se musíme zařídit podle svého a prostě to risknout. Projíždíme snad všechny parkoviště podél jezera až jedno zastrčené pod silnicí se nám zalíbilo. Na všech parkovištích jsou parkovací hodiny. Je už mimo sezónu a tak si jich nevšímáme, tak jako všichni ostatní co tu parkují. Vybíráme nejbližší místo, kde se dostaneme v pohodě k vodě a jde se to obhlídnout.

Podél celého jezera vede po jedné straně cyklostezka. Z parkoviště jí jen přejdeme a šups pod hladinu ať si nás nikdo moc nevšímá. Naštěstí je pošmourné počasí a tak tu moc lidí není.

Je okolo půl jedné a my jdeme poprvé do vody. Původní plán je otočit na 30 metrech a pak pomalu stoupat šikmo ke břehu. Voda je překrásná a tak nakonec točíme až ve 43 metrech . Čím hlouběji tím lépe. V horních partiích je vidět tak 10 metrů. V hloubce pod dvacet metrů je vidět daleko dál. Tipujeme tak na 20 metrů prostě paráda. Občas se nad námi prožene parník a dává nám to najevo pořádným hlukem.Pomalu stoupáme bezdekompresní čas je fuč a nám běží čas. Vzduchu máme dost a tak není kam spěchat. Pozorujeme dno a zarážíme se nad cestičkami v sedimentu. Chvílemi to vypadá jako by tu jel někdo na lyžích, pak jako by tu byly koleje od jedoucího auta. No oba nás zajímá, jak tohle vzniká ale na tuto otázku nám asi nikdo neodpoví.

V patnácti metrech začíná travní porost a objevuje se tu troška života. Hejno malých rybiček a o kousek dál i krásná štika. Moc tu toho nepotkáváme ale aspoň něco. Mrtvá voda tu není. Po třiceti minutách to otáčíme a v hloubce okolo deseti metrů se vracíme tam, kde jsme vlezli do vody. Láďa Račák je perfektní navigátor a tak se vynořujeme na metr přesně tam ,kde jsme vlezli do vody. Nikde ani noha a to je paráda.

Dáváme oběd a vyrážíme podél vody po cyklostezce. Plán je vodopád kdesi nad vesnicí. Mapa google nás vede, nicméne v cíli zjišťujeme, že nejsme tam, kde jsme chtěli být. K vodopádu je to ještě pár kilometrů stále do kopce.Na to není dost času a tak otáčíme zpět k vodě.

Dorážíme zpět k autu dáváme pivko a chystáme se na druhý ponor. O cca 200m dál po břehu než jsme byli původně. I na druhý pokus je to nádhera. Otáčíme opět pod 40 metry a stejným stylem to bereme zpět. Nasbírané deko si po cestě zpět v pohodě vysytíme. Druhý ponor trval opět okolo 45 minut . Žádná kontrola se nekonala a tak jsme v klidu.

Pomalu se stmívá a my připravujeme spaní. Počasí se lepší a tak sedíme a klábosíme dlouho do noci.

Po hladině jezera se ještě v půl desáté projíždí parník. Je to asi jakási místní MHD jezdí cca co 30 minut tam a zpět.

V plánu bylo uskutečnit zde tři ponory. Nicméně po cestě sem jsme míjeli těsně před hranicemi s Rakouskem v Německu pěkné jezero a tak se podíváme tam. Až ráno vstaneme bereme to směrem k domovu a cestou uděláme zastávku na jezeře Tegernsee.