Je tu poslední květnový víkend a my vyrážíme směr vodní nádrž Nechranice. Tentokrát je nás trošku víc, moje maličkost s Dášou ,Láďa Račák , Martin Svoboda , Petr Marek a Mirek Lajda. Cíl je jasný, omrknout zase kousek místa, kde kdysi stála vodní elektrárna Lomazice . O hloubce to moc není, budeme se pohybovat do nějakých 17 metrů. Mělo by být vidět do 3 metrů což se nakonec potvrdilo.

Přijíždíme na parádní místo až k vodě, vítr fičí a je pěkná zima. Brrr ,každopádně jde se do vody. My kluci oblékáme suché obleky a po krátkém seznámení s lokalitou, kdy klukům říkám, kde co je se chystáme do vody. Plán je navštívit částečně zatopené podzemní prostory náhonu elektrárny a pak se vydat hlouběji náhony až k mostu, pod kterým je tunel .Bohužel nikdo neví, jak dlouhý tunel je a kam vede.A tak uvidíme podle toho jaká bude viditelnost jestli půjdeme dovnitř.

Já jsem tu byl v roce 2011, kdy byla úžasná viditelnost i v hloubce u tunelu. Bohužel to byl sólo ponor a tak jsem se nevydal hlouběji do nitra. Tak snad dnes něco uvidíme. Míříme k částečně zatopeným prostorům náhonu. Plaveme krátkou cca 5 metrů dlouhou ocelovou trubkou dovnitř. Před námi se otevírají obrovské prostory. Kdysi tudy muselo téct ohromné množství vody. Po krátké prohlídce se zanořujeme a míříme za světlem na konci tunelu ven.

Klesáme náhonem níž a níž, viditelnost se už kazí je vidět tak na 2 metry. Náhon končí pod mostem, tak snad tam neskončíme i my. Držím se Ládi Račáka kousek ode mne plave Martin a Péťa . Vidíme se jen díky rozsvíceným světlům ,jinak je tu tma jak v pytli. Po pár minutách mi ventil flašky do něčeho naráží a hned je mi to jasný. Vidím jen záblesk Láďovo světla a pak už jen tmu. Stalo se přesně to co jsem nechtěl, Láďa zaplaval do tunelu aniž by o tom věděl. Co teď …. S Martinem čekáme nad ústím tunelu jestli se Láďa vrátí nebo jestli se někdo bude muset vydat za ním. Naštěstí zhruba po dvou minutách se objevuje Láďovo světlo. Dobře jsem věděl, že Láďa je ten nejlepší navigátor a že v nejhorším najde cestu zpět pomocí kompasu. Pokračujeme dál a proplaváváme několik minut trosky elektrárny. Jen škoda, že není lépe vidět. Ty dva místy i tři metry je prostě málo. Obracíme zpět ke břehu. V osmi metrech se rozcházíme a každý bere svůj směr . Nakonec se všichni téměř ve stejnou dobu vynořujeme u místa ,kde jsme vlezli do vody.

Když pak probíráme s Láďou co se vlastně stalo říká to, co jsem si myslel. Vůbec nevěděl, že vplaval do tunelu až do té doby, než se mu do cesty postavila nějaká traverza. Tam zjistil, když jí chtěl obeplavat, že má strop nad sebou a stěny všude okolo sebe. Uplaval asi deset metrů, než zjistil co se děje.Doslova řekl : po dlouhé době se mi sakra zrychlil tep ,když jsem zjistil ,kde jsem a mám nad sebou strop.

Krátké video z ponoru je tady. Omluvte prosím zhoršenou kvalitu obrazu. Všude tma a kalno.

Druhý ponor plánujeme po obědě ale o tom až jinde ……

Lomazice jsou stále neprobádaná oblast .Více o Lomazicích na stránkách Zaniklé obce http://zanikleobce.cz/index.php?obec=46

Je pěkný květnový den a my po delší pauze jdeme na procházku na stará dobrá místa. Tentokrát pod hladinu Jesenické přehrady. Chystáme lahve oblékáme neopreny a jde se na to. Snad potkáme něco pěkného.

Po nějaké chvíli plavání v takřka mrtvé vodě. kde jsme nepotkali ani rybičku mě Dáša najednou tahá za ploutev. Hned mi trklo. že jsem kolem něčeho proplaval a nevšiml si toho. Obracím se a plavu pár metrů zpět,ale nikde nic nevidím. Až Dáša mi světlem signalizuje něco na dně. A on tam zavrtanej téměř neviditelnej Úhor. Jen hlava mu kouká z podrostu řas co sedí na dně. Kameru dávám blíž a čekám. Trošku se nám to kalí ale to se nic nedá dělat. Snad tam něco bude vidět a myslím. že se to nakonec povedlo. Po chvilce Úhoř vystřelil jak střela a ztratil se v dáli.

Plaveme dál. stále se držíme v hloubce cca 5 metrů. Čekám. že narazíme na starou kotvu pontonu a po chvilce je tu. Něco jí hlídá.Sedí na ní překrásnej Candát. Nejspíš hlídá hnízdo . Celou dobu je naježenej a nechce odplavat. tak si ho užíváme. Na Jesenici je už jich tak málo. že je to opravdová vzácnost. Ještě před deseti lety jsem jich potkal takhle před létem desítky a dnes je to pár kusů na kilometr. Jsme pod vodou pomalu 3/4 hodiny a otáčíme to zpět. Přeci jenom nám už v neoprenech začíná být trošku zima. Voda má 16 stupňů v celém profilu. teplé to tedy ještě není.

Užili jsme si krásnou hodinku relaxu a o to přeci jenom šlo.

Tak zase někdy ……..