Po delší odmlce se dnes 16. 9. 2020 zanořil pod hladinu Jesenické přehrady. V posledních dnech byla hladina jako špenátová polívka. Nicnéně před dvěma dny se to zlomilo a zelený hnus někam zmizel. Buď to všechno padlo ke dnu nebo to odplavalo do jiné části přehrady. Ale to se uvidí až se ponořím.

Je okolo půl šesté večer, oblékám neopren na záda házím jen 7 litrovou láhev a jde se na to. Hned po zanoření si říkám že ta voda je fakt špatná. Do 5 metrů je to fakt hrůza, ale čím hlouběji tím se to otevírá a voda se lepší a už je aspoň něco vidět. Na zlomu v 8 metrech je vidět okolo 3 metrů a to je paráda. Tohle bych fakt nečekal. Proplavávám koruny stromů a potkávám v podstatě jen dvě větší ryby. V jednom stromě odpočívá štička tak 70 cm a o kus dál ve větší hloubce candát zhruba stejné velikosti. Ten mě nechává abych se s ním blíže seznámil. Štika ta jak mě spatřila tak hned brala do zaječích a mizela v kalné vodě.

Krátký půlhodinový ponor stál za to. Bylo vidět že i když se voda zdá že břehu že je dole kalná nemusí tomu tak být. Je to třeba vyzkoušet občas to i překvapí.

Z ponoru jsem vzstřihnul dvě minutky tak hezkou podívanou.

Je tu srpen a voda v řece je opravdu dost kalná. Nicméně mi to nedá se tam aspoň na chvilku nepodivat.

Zanořuji se kousek pod přehradou Skalka. Jsou tu ostrovy leknínů a pod nímy bývá slušný život. A tak se tam podívám.

Potěru je tu víc než dost.

Hejna kaprů se prohánějí okolo mě. S každým mým výdechem jako když střelí a jsou pryč. Je vidět maximálně na metr a tak po půl hodince vylézám z vody.