Dnes je to čtvrtý den ,co jsme aspoň jednou pod vodou. Jsme zase doma na naší domovské vodě a tak jsme vyrazili na lokalitu, které se říká pod hřebíkárnou. Dnes je pochmurné počasí bez sluníčka. Fouká studený severní vítr ale pod hladinou naštěstí nefouká, tak šup pod vodu.

Chystáme se proplavat místa, kde to v posledních letech bylo jako v akváriu .Bylo tu nejvíc rybiček všech možných druhů. Podél kamenného břehu v malé hloubce se tu dali potkat štiky, candáti ,plotice, okouni i sumci. Naše trasa tam i zpět je dlouhá cca 700 metrů. Poslední polibek a zanořujeme se.

Bohužel dnes celý ponor je jedno velké zklamání . Nikde nic pusto prázdno. Tam, kde byli v minulých letech ryby nic není. Koukáme mezi kameny i hlouběji pod staré kořeny stromů, co jsou v hloubce okolo 6-8 metrů a nikde nic. Až na jednou mě Dáša tahá za ploutev, objevila jednu jedinou rybičku co se schovávala u kamenů,překrásný Úhoř o délce cca 1 metr. Ale to bylo za necelou hodinu vše. Konstatování, že z Jesenice se stává mrtvá voda se naplňuje.

Jdeme na druhý ponor tentokrát za rybičkama. Oblékám polosuchý neopren ať jsme na tom stejně s Dášou a jdeme se ponořit do mělčích vod Nechranic. Při předchozím ponoru jsem zjistil, že voda je do 8 metrů super a tak jdeme na to.

Po chvilce jsme jako v akváriu. Obrovská hejna kaprů se nás vůbec nebojí. Krouží kolem nás všude kam se hneme. Mezi nimi candáti různých velikostí, kteří posedávají na kamenech. S jesenickou přehradou, naší domovskou vodou se to nedá absolutně srovnat. Tady je vidět, že tu hospodaří lepší hospodář než u nás.

Užíváme si tu nádheru ,protože to se jen tak nevidí.Jen škoda ,že tu nemůžeme být déle. Těla nám v neoprenech chladnou a my už musíme z vody ven.