Je sobota 13.května 2017 a s kolegy z klubu Kajman vyrážíme za potápěním. Náš původní cíl byl lom Dasnice. Bohužel po příjezdu na lom zjišťujeme že voda momentálně na potápění není.
Lom Dasnice je nádherné modré jezírko. Bohužel sem stéká voda z protějších jílových svahů a tak voda je tu po deštích jako mlíko. Nic se nedá dělat Medard je kousek jedeme tam.
Je to deset minut a jsme z Dasnic na Medardu. Tady to je paráda je to takové malé Sokolovské moře.
Tohle se nedá srovnat z žádnou jinou lokalitou v našich koncích. Voda relativně čistá ale hlavně pod hladinou zůstalo mnoho březových lesíků které budou časem plné dravých ryb.
Dneska jsme na tomto místě poprvé a chceme se podívat kousek níže. Jsme tu ve složení Láďa Račák ,Martin Svoboda ,Mirek Lajda a moje maličkost. Sjíždíme na cestu co vede kolem celého jezera auta dáváme vedle cesty aby se tu dalo projet. Pomalu se oblékáme a jde se do toho. Mirek jde v mokrém obleku tak uvidíme co vydrží. Jde se do vody po chvilce zjišťuji že něco není v pořádku jak jsem zmáčknul infiltrátor tak stále dopouští. Odpojuji hadici , že by to sakra zamrzlo ? To se mi snad stalo před mnoha lety jen jednou. Pokračuji dál bez připojeného křídla . Po chvilce zkouším hadici připojit zpět ale beze změny stále nic. Opět odpojuji hadici a ponor pokračuje. Bez toho se přeci dá obejít. Potřebný vztlak mi zajistil sucháč. Jako nouzovka se to dá docela dobře. V 7,5 metrech se to láme a začíná svah prudce dolů. Pokračujeme po svahu níž a níž světlo začíná mizet někde kolem 20 metrů pak už je tma a trošku chladněji. Lituji Mirka v tom mokrém obleku to zrovna asi není nic moc. Všude kolem jsou stromy a křoví , bohužel rybičky jsou někde schované. Nikde ani šupina ,ale ve stromech jsou závoje jiker tak že ryby tu jsou. Láďa signalizuje na 25 metrech že to točíme. Jsme docela daleko od břehu a cesta zpátky bude dlouhá. Svah se zvedá a v 17 metrech je už krásné světlo. V sedmi metrech se odpojuji od kluků s jdu prozkoumat stromečky cestou ke břehu. Bohužel stále nikde ani rybička. Voda je stále moc studená. Při hladině 11 stupňů dole stále 4 stupně Brrr. Po 45 minutách končím ponor a potkávám kluky u břehu. Všichni jsme na břehu Mirek trošku promrzlí ale v pohodě. Příště to zkusíme zase na jiném místě .
No a zde je krátké video z ponoru tak pěknou podívanou.
Máme tu velikonoce a Kajmani vyráží směr Rakousko. Náš cíl je jezero Attersee a řeka Traun. Pár dní příprav a balení je za námi ,vyrážíme v pátek v sedm hodin ráno. Naše složení Láďa Račák , Martin Svoboda a Vladimír Kulštejn. Láďa Račák bere osobní auto a karavan. Nakládáme lahve , komresor a veškerou výstroj a vyrážíme okolo 8 ráno z Chebu. Cesta po Německých a Rakouských dálnicích probíhá dobře okolo půl druhé jsme a lokalitě Dixi. Parkoviště je prázdné máme i prostor si vybrat kde zaparkovat. Během dalších 10 minut bylo parkoviště narvané až k prasknutí. Potápka vedle potápky. Ještě že jsme to stihly . Vyndaváme cajky a oblékáme sucháče a vyrážíme pod vodu v plánu je dnes jeden ponor. Několik potápěčů je již před námi tak snad bude krásná voda.
Voda je úžasná myslím že je vidět místy kolem 15 metrů na to kolik je tu potápek tak je to paráda. Hned po zanoření potkáváme první štiku není moc velká ale je tu. Při poslední návštěvě asi před 5 lety tu moc rybiček vidět nebylo. Klesáme po svahu podél obrovských klád kde narážíme na vrak nějakého člunu. Původně myslíme že je to vrak plachetnice Dixi ale není. Po nějakých 45 minutách vylézáme spokojeni z vody. Byl to po dlouhé době úžasný ponor. Dáváme pivko a nějaký rumíček a relaxujeme. Je tu opravdu narváno auta se tu střídají jak na běžícím pásu. Blíží se podvečer a my trošku posilněni jsme se rozhodly vyrazit se zbytkem vzduchu v lahvích ještě na chvilku do vody. V mojí dvacítce mám stále ještě okolo 90 barů a v malé hloubce mi to ještě stačí na hodně dlouho. Kluci jsou na tom podobně ale nechystáme se nijak hluboko. Tak nám to na nějakou chvilku bude stačit. Proplaváváme znovu místo kde by měla být plachetnice Dixi a opravdu byla tam kde má být. Cestou zpátky jsi jdeme každý po svém. Beru to na druhou stranu a v tom pod sebou vidím obrovský stín. Koukám kolik mám vzduchu na tuhle hloubku ještě stále dost. Okamžitě zapínám kameru a klesám. A už vidím co to je , je to překrásná štika a délce cca 120 cm nádherně vymalovaná no paráda. To je snad máma štik z Attersee .Tu co jsme viděli na začátku to bylo miminko za to tohle to je kus. Stojí kousek od křížku jako by ho tu hlídala. Po pár minutách se jí už moje přítomnost nelíbila a odplavala kam si do neznáma. Já to taky balím v lahvi mi zbývá 30 barů tak šup ven z vody. Láďa s Martinem jsou už venku na břehu.Já se sice trošku zdržel ale stálo to za to.
http://vkulstejn.rajce.idnes.cz/Attersee_Dixi
Sport v Chebu
